Logo

 

Zapper AA Centrum Ženské Domovy Praha SMÍCHOV

 

Magnetické pole země jako jedna z podmínek existence života na zemi

 Naše planeta tvoří jeden velký magnet, jehož pole obepíná zeměkouli kolem dokola. Zemský magnetizmus má v místních zeměpisných šířkách hodnotu přibližně 47 µT (mikro Tesla), na rovníku 35 µT a na pólech 75 µT. Magnetické pole planety Země má ojedinělé magnetické vlastnosti optimální pro rozvoj a existenci života. Je prokázáno, že živý organizmus produkuje velmi slabé elektromagnetické pole, které neustále reaguje s magnetickým polem zemským. Tyto interakce mají odezvu na úrovni atomární, buněčné, celých buněčných struktur i na úrovni celého organizmu. Jde o působení slabá, ale prakticky stálá, bez časového omezení. Protože člověk nemá odpovídající specifický receptor, jakým je např. sluchový orgán pro zvukové vlny, tak si existenci magnetického pole (jeho působení) přímo neuvědomuje.
Magnetické pole Země, i když je slabé, chrání před dopadem kosmických paprsků. Bylo prokázáno, že se v dlouhých časových údobích (100.000 - 10 mil. let) mění polarita Země. V období, kdy se mění magnetické póly, mizí na nějakou dobu magnetické pole Země.  Předpokládá se,  že v tomto období dochází k závažným poškozením živých organizmů a ke genetickým mutacím. Za posledních 500 let se magnetické pole Země údajně snížilo na polovinu.

 
Historie lečby magnety
Léčby magnetem, je velmi starého data. Číňané znali a používali magnetický prášek k léčebným účelům i do nápojů „věčného mládí“ již 4.500 let před n. l. Velmi účinné prý byly obklady s touto substancí k hojení ran, při bolestech v kloubech či páteři, při otocích kloubů po zhmoždění.
V dávném Egyptě mělo léčení pomocí magnetických kamenů po dlouhou dobu výsadní postavení. Královna Kleopatra údajně nosila malý magnetit v čelence proto, aby ji uchránil před stárnutím. Z nejnovějších výzkumů víme, že magnetické pole ovlivňuje mimo jiné i činnost epifýzy (mozkové žlázy, česky šišinky), v níž se tvoří hormon “dlouhověkosti, zdraví a spánku” - melatonin.
Ve středověké Evropě se rozvoji lékařských věd a léčby nevedlo. Přesto i v tomto období najdeme zmínky o lékařích, kteří doporučovali užívání magnetů k léčbě artritidy, dny, poruch nálad, plešatosti a otrav kovy.
Paracelsus (1493 - 1541), lékař a alchymista, byl hluboce přesvědčen, že magnetismus má schopnost dodávat tělu energii, která je nezbytná k překonávání zdravotních poruch. Ve své vlastní praxi užíval magnety převážně k léčbě průjmů, epilepsie a stavů krvácivosti. Také standardizoval užívání magnetů k vyproštění železných úlomků chladných zbraní uvízlých v tělesných tkáních. Paracelsus prohlásil, že “magnetismus je králem všech tajemství”, a nejspíš sám netušil, jak prorocká jsou jeho slova.
Franze Anton Mesmer (1733 - 1815), profesor matematiky lékařství a práv, poprvé nastolil problém magnetického vlivu Země na biologické cykly a zdraví člověka. Tvrdil, že všudypřítomné magnetické síly Univerza ovlivňují všechny tělesné šťávy, o čemž přednášel na lékařských školách po celé Evropě.
Zakladatel homeopatie, Samuel Hahnemann (1755 – 1843), byl magnetům rovněž nakloněn a používal je k  léčbě souběžně s homeopatickými přípravky.
Werner Karl Heisenberg (1901 - 1976), nositel Nobelovy ceny za fyziku z roku 1932, prokázal, že magnetická energie je nezbytnou základní energetickou podmínkou veškerého života organismů.


Výzkumy účinků magnetoterapie v ČSFR
V Československé republice probíhaly intenzivní výzkumy léčebných účinků, a to nízkofrekvenčního pulzního magnetického pole, od 50. let 20. století vedené hlavně Dr. Grünerem. V 70. a 80. letech se této problematice velmi intenzivně věnoval MUDr. Jeřábek a MUDr. Chvojka, který své úsilí věnoval hlavně magnetoterapeutické léčbě špatně se hojících zlomenin.
Život i zdraví jsou hodnoty, které většina lidí bere velmi vážně, a téměř všichni je berou smrtelně vážně, když jim, jak se lidově říká, teče do bot. Mnozí se ovšem těžko vypořádávají se skutečností, že mnoho lékařů přijímá magnetizmus jako oblast málo probádanou. Vysoké procento lékařů mu dokonce přiznává sílu jen na úrovni placeba. Je paradoxem doby, že magnetoterapie, která vykazuje ze všech dosud známých léčebných metod nejvyšší statistickou míru úspěšnosti, nejnižší nákladovost a nejmenší možná rizika, je stále nejen mimo oblast hlavního proudu, ale je často metodou poslední volby, která je užívána až tehdy, když ostatní "tradiční" metody naprosto selhaly.
Věda obecně, a medicína obzvláště, sestavují hypotézy, jak by měly určité postupy fungovat. Následná praxe vyjeví fakta, na jejichž základě je nutné hypotézy korigovat. U léčby magnetizmem je situace poněkud nestandardní. Fakta o tom, že lze magnetizmus k léčení úspěšně využívat, zde máme déle než 4000 let, hypotézy o principu působení však dosud v řadě ohledů za kvalitou faktů pokulhávají.


Magnetoterapie v ČR v rehabilitačních zařízeních
V lékařských rehabilitačních zařízeních se setkáváme s magnetoterapii běžně, avšak lékaři ji „předepisují“ a pojišťovny proplácejí jen pro léčbu pohybového ústrojí a jen ve velmi omezených sériích.
MUDr. Jiří Chvojka již v roce 1993 ve své publikaci Magnetoterapie v klinické praxi na straně 7 psal: „Stále a stále se prokazuje, že interakce mezi magnetickými poli a biologickým systémem se v budoucnu uplatní jako rozhodující síla v terapii nejen organických, ale i funkčních onemocnění. Při své každodenní práci se přesvědčujeme, že magnetoterapie se může stát jedním z velkých odvětví zítřka. „
Na straně 25: „Využití pulzního magnetického pole je mnohostranné, není to fikce ani módní novinka, ale stará metoda, která prodělává renesanci ve vyspělých státech. U laické veřejnosti je přijímána s oblibou pro svou nenáročnost."
Rozšíření elektro–magneticko – terapeutických přístrojů pro domácí použití je poměrně široká. Všechny modernější a účinnější používají pulzní nízkofrekvenční magnetické pole. Tvar pulsu, jeho frekvenci, můžeme převést do vizuální podoby, pak vidíme signál tvaru sinusoidy, trapézový, zuby pily nebo jejich kombinace.