Logo

 

Zapper AA Centrum Ženské Domovy Praha SMÍCHOV

 

 

Možná Vás překvapí naše okénko „Hormeze“. Úvodem otiskujeme článek z Lidových novin a podotýkáme, že tento článek také uveřejnil Bulletin informační a celostní medicíny redikovaný   přímo MUDr. Josefem Jonášem.

Náš důraz na tento směr navazuje na naší definici „zdraví - zdravotní kondice“ uvedenou v rubrice KLUB-CENTRUM. Jsme přesvědčení, že cílem biorezonanční detoxikace a detoxikace všeobecně není dokonale čisté tělo od parazitů , mikroorganismů a škodlivých toxinů ale tělo, které má tak silnou a odolnou imunitu, že si poradí se všemi nepříznivými vlivy samo.    Náš přístup je možno vyjádřit heslem: Pomoc tělu a tělo si pomůže samo!

Bioresonační detoxikaci považujeme za jednu ze základních etap. Přísné celoživotní diety makro- vegetariánské, bezlepkové, vegetariánské, veganské aj. jsou cestou do pekel, která bude vroubena a jejich opouštěním anebo stálým zpřísňováním   jejich nasazení. Můžeme je doporučit pouze na dobu nezbytně nutnou, než tělo získá potřebnou   normální imunitu. Převzatý článek z Lidových novin:

                                                          HORMEZE  

Sauna, trocha alkoholu nebo radioaktivní lázně. To vše souvisí s novým konceptem léčby civilizačních chorob zvaným hormeze.

Již druhé desetiletí žijeme v 21. století, které by mělo být stoletím biotechnologií a biomedicíny. Jenže začalo nějak podivně. Spousta lidí odmítá očkování, upřednostňuje homeopaty před lékaři, bylinky před penicilinem a biopotraviny před geneticky modifikovanými zázraky. Na obnovenou poptávku po přírodní medicíně zareagovali i vědci a začali zkoumat účinky tradičních léčivých přípravků, aby v nich našli inspiraci pro vývoj nových léků na obtížně léčitelné civilizační choroby. Nakonec tak vznikla celá nová koncepce léčby civilizačních chorob – hormeze.

 

Znovuobjevená hormeze

Princip hormeze (řecky posílení) předpokládá, že nízké dávky toxických látek či záření nejenže organismus nepoškozují, ale dokonce zlepšují jeho fyziologické funkce. Poprvé ji popsali už před 120 lety v Německu Hugo Schulz a Rudolph Arndt. Hormeze je vlastně jen vedlejší produkt přirozené schopnosti všech organismů reagovat na nepřízeň prostředí.

 

Blahodárný stres

Chlad, horko, záření, fyzická námaha, toxické látky a nedostatek potravy narušují fungování našeho organismu a představují pro něj stres. Tělo na stres reaguje přizpůsobením – adaptací. Například v chladu se nám stáhnou cévy pod kůží a svalovým třesem se zvýší produkce tělesného tepla. Kromě toho reaguje organismus na úrovni jednotlivých buněk spuštěním úsporných opravných a čisticích mechanismů – stresové odpovědi. Ta zahrnuje zrychlenou degradaci nefunkčních proteinů v roteasomu, recyklaci celých organel, jako jsou mitochondrie, zesílenou produkci antioxidačních enzymů, aktivaci enzymů opravujících DNA a také zvýšenou produkci molekulárních chaperonů, proteinů stabilizujících ostatní proteiny v buňce.   Každé působení stresu tak sice organismus poškozuje, ale zároveň spouští tuto odpověď, která tělo od poškozených struktur očišťuje. Při nízké úrovni stresu (eustres) už dochází ke spouštění opravných mechanismů, ale samotné poškození stresem je jen malé. Organismus pak z celé situace vychází v lepším stavu, než byl původně.   Celá situace je však ještě složitější a zajímavější. Protože organismus jako celek hospodaří s omezeným množstvím energie, musí se pečlivě rozhodovat, které procesy budou podporovány a na kterých se bude šetřit. Na esenciální děje, jakými jsou tlukot srdce nebo přenos vzruchů neurony, se musí najít energie vždy. Naopak rozmnožování a imunita patří spíše mezi luxusní služby, na které zbude energie jen v dobách dostatku.   Systematické studium signalizačních sítí odhalilo komplikované propojení mezi energetickým metabolismem a základními buněčnými pochody. Ve stavu komfortu, kdy převažuje anabolismus nad katabolismem, jsou podporovány energeticky náročné procesy, jako jsou buněčné dělení, migrace a imunitní odpověď. Na druhé straně ve stavu energetického deficitu jsou výše zmíněné procesy utlumeny a místo nich nastupuje stresová odpověď.   Přepínání tohoto obvodu v závislosti na přirozeném střídání období komfortu, kdy je podporováno hojení ran a obrana proti infekcím, s obdobími stresu, která vedou k očistě buněk od poškozených molekul, tak udržuje integritu a funkčnost celého organismu a zajišťuje mu relativní dlouhověkost a odolnost proti nemocem.

 

Chronické pohodlí způsobuje potíže

Je známo, že chronická zátěž oslabuje imunitu, ale až v poslední době začíná být jasné, že i druhý extrém, chronický komfort našeho civilizovaného života, může způsobovat problémy. Výzkumy naznačují, že moderní civilizovaný člověk dokonce strádá nedostatkem fyzického stresu (psychického stresu ve smyslu duševního napětí má zase nadbytek, ale to je něco jiného). Náš organismus je totiž na základě podmínek, v nichž se miliony let vyvíjel, přizpůsoben změnám prostředí a působení stresu. Ranní chlad, polední žár, zimní hladovění, dlouhé pochody, strádání v době válek a toxické nebo nestravitelné látky v potravě jsou pro naše tělo svým způsobem přirozené podněty, rozhodně přirozenější než jednotvárný stav mírného zasycení, mírného tepla a téměř žádného pohybu. A právě tato jednotvárnost a nepřítomnost stresu je zřejmě nejvýznamnější příčinou vzniku civilizačních onemocnění. Chronický komfort udržuje náš organismus ve stavu, který podporuje nepřiměřený zánět a množení buněk. Zároveň je utlumena stresová odpověď, což způsobuje pozvolnou akumulaci denaturovaných proteinů, oxidovaných lipidů a nefunkčních mitochondrií. Důsledky této mírné nerovnováhy zůstávají mnoho let (či spíše desítek let) skryty až se typicky kolem padesátého roku života projeví ve formě závažných onemocnění. Alzheimerova choroba a cukrovka 2. typu jsou přes naprosto odlišné projevy a velmi komplikovanou etiologii ve své podstatě způsobeny chronickým zánětem určité tkáně doprovázeným zesílenou akumulací poškozených molekul a sníženou funkčností mitochondrií.   Z toho všeho plyne, že nejlepším lékem na civilizační choroby je občasná dávka fyzického stresu. Nejúčinnějším, ale také nejnáročnějším známým způsobem, jak toho dosáhnout, je systematicky hladovět. O něco méně účinné a méně drastické řešení je pravidelně sportovat. Bohužel obojí je jen obtížně slučitelné s moderním životním stylem, který požaduje léčbu pasivní a příjemnou, nejlépe pouhé spolknutí tabletky nebo krátký pobyt v kosmetickém salonu.

 

Prospěšný jed

A tady přichází ke slovu hormeze. Působení malých množství toxických látek, tepla či záření také představuje fyzický stres, spouští stresovou odpověď a tlumí zánět. Na to přišli už před tisíciletími naši předkové a zakomponovali hormezi do systému přírodní medicíny. Nejlepším příkladem jsou koupele v horkých pramenech a různé varianty sauny.   Krátké přehřátí způsobuje mírnou denaturaci proteinů a tepelný šok. Kromě toho z čerstvých minerálních vod do těla proniká radioaktivní radon a toxický sirovodík. To všechno dohromady spouští stresovou odpověď a vede k hormezi. Podobně funguje i mírná konzumace alkoholu. A hlavně je na tomto principu založen účinek celé řady léčivých rostlin, respektive jejich extraktů, jejichž účinné složky poškozují biologické molekuly a vyvolávají stresovou odpověď. Právě na ně se intenzivně zaměřil moderní biomedicínský výzkum. Vědci si oblíbili především silymarin z ostropestřce mariánského (Silybum marianum), resveratrol ze slupek vinných hroznů, kurkumin z kurkumy (curcuma long), quercetin z jablek a katechiny ze zeleného čaje. Většinu z nich si dnes můžete koupit v lékárně jako tabletky. Kromě časem osvědčených postupů přicházejí i nové metody hormeze. Velkým hitem je léčba červeným (povrchová) a infračerveným (hloubková) světlem, která výrazně urychluje hojení ran, potlačuje zánět a tlumí bolest. Princip působení je založen na přechodném poškození cytochromů světlem a následném spuštění stresové odpovědi. Pokud se naplní velké naděje vkládané do výzkumu hormeze, budeme schopni skutečně účinně léčit civilizační choroby, průměrná délka života se zase o deset let prodlouží a hlavní příčinou úmrtí se stanou nové nemoci, které si dnes neumíme ani představit.

            Zdroj: Lidové noviny, 14. 6. 2011

    Ilustrační foto: www.samphotostock.cz